alespoň mými
Jde o změnu člověka, nikoli systému.
Pokusím se nějak formulovat stav mého bytí a jeho posuny. Od zimního slunovratu sem, zdá semi, ušel pořádný kus cesty. Nevím je li to co provozuju meditace, každý na to má jiný názor a já nerad někopho kopíruju, ale v těhto stavech ke mně příchází vhledy a nebo sdělení, která se pak snažím více méně úspěšně zapracovat do své existence. Totéž se mi děje ve snech a to je někdy dost nářez. Někdy, řekl bych, se jedná o prožitky z jiných realit a období, které sem zcela nezpracoval a je mi dáno se na ně podívat z jiného úhlu. To kafe se třtinovým cukrem má poněkud jinou chuť. (mám rád sladké kafe). Třeba problém reagování na situaci, minimální vměšování maximálně verbální, ale pak mi došlo,, že ideální, pro mne je ignorovat. Tento postoj v dnešní společnosti jest neobhajitelný a přesto, dle mne ten jediný prospěšný. Jakmile sem toto zpracoval dostalo se mi potvrzení z několiks zdrojů na sobě nezávislých.
Vím už nějakou dobu, že to co prožíváme je hra „život je prča“ , ale teprve teď mi dochází jaká. To co se nám děje má zcela v režiji naše mysl. A to myslím tak, že naprosto. Máme v mysli vloženo tisíce filtrů, která, aniž by sme se mohli bránit, malé děti jsou bezbrané, nám do ní, podotýkám,, že nevědomky, vložili naši nejbližší (rodiče, prarodiče, učitelé, někdy kněží atd.). Nemohli jinak. Jako děti na tom byli stejně. A tytu filtry nám velmi úspěšně brání vidět pravou tvář světa a lidí a co hůř brání nám vidět sebe samotné takové jací ve skutečnosti sme. Leč existuje cesta ven. Pro ty, kteří odkládají strachy a nejistoty. Prostřednictvím nich nás totiž mysl ovládá. Pro lidi, kteří chtějí být už konečně svobodní. Něco málo k tomu mám na svém mladém „blogu“
Již nějakou dobu dokážu sledovat nejen své myšlenky, ale i pocity. A vím jak moc jsou mi ty negativní nepříjemné. Přímo cítím jak mne zevnitř užírají a stravují. Opravdu soucítím s těmi, kteří nevnímají jak se těmito (negativními) myšlenkami a pocity doslova zabíjejí Přál bych všem, aby se toto naučili. Jenže ne každý se učit chce. Svobodná vůle. Každý svého štěstí strůjce. Ani sem netušil jak moc je to pořekadlo pravdivé.
Můj recept na překonání tohoto tyrana je odpuštění a hlavně upřímnost.
Jsem zastáncem upřímnosti a to hlavně k sobě samému. Kdyby nic jiného tak je to osvobozující a o to vlastně jde. Sleduješ to, začnu o upřímnosti a dojdu k tomu, že bez ní (upřímnosti) nikdo nebude mít šanci se vymanit z šálení mysli. OSVOBODIT SE. Mysl, i když se to zdá nemožné, nám téměř neustále něco nalhává. Naše mysl nás nemá ráda, trápí nás. Všechny naše problémy a teď se mnou asi nebudeš souhlasit, má na triku naše mysl. Je jako policajt a nebo spíš politik. Neustále vytváří problémy, při jejichš „řešení“ vytváří další problémy. Toto se nedá vysvětlit, k tomu musí dojít každý sám. Proto mi málokdo rozumí a navíc to každý chápe po svém, což nemohu ovlivnit. Ale na tom nesejde.
Pokusím se to rozvést, alo pro dnešek dost.
Helples 31.1.2021