Klíč k sobě

Předesílám, že cokoli zde i jinde uvádím jsou jen mé pohledy a názory a rozhodně nemám v úmyslu je někomu vnucovat. Jen mám tak nějak pocit, že bych měl svěřit a ukázat jiné.

helples

Dnešní doba – období kvalitativních změn, období změn úhlů pohledu, pochopení možností ba nutnosti nazírat děje z několika různých úhlů aniž by sme jednotlivé ůhly popírali a nebo protěžovali. Nevnímat jen to negativní co nám dnešek přináší, ale uvědomit si jaké šance nám nabízí. Příklad – kůrovec. Téměř všichni toto vnímají jako problém, ba přímo pohromu. Ale co třeba tento pohled: nejsem sám a ani první, kdo je schopen a ochoten akceptovat i tento pohled – to že kůrovec ničí lesní monokultury je snad ekonomický problém, ale otevírá možnost tento problém řešit tím, že monokulturu nahradíme smíšeným porostem. Takže:

. Máme šanci si uvědomit, že dnešek nám dává jedinečnou šanci ho využít k utváření nejen vlastního, ale osudu celého lidstva. Je však třeba si uvědomit, že každá naše myšlenka, každý náš počin, rozhodnutí či volba, a ta je naše svobodná, to vše v daném přítomném okamžiku utváří naši budoucnost. Máme šanci si uvědomit, komu svým rozhodnutím etc. prospíváme a nebo sloužíme. Sobě a nám všem a nebo jen úzké skupině bytostí, které na lidech celkem vůbec nezáleží, pokud z nich nemá co vytěžit. Aby sme však byli schopni rozpoznat, která volba je prospěšná a která není je důležitá změna životního stylu. Což není, ale zároveň i je jednoduché. Pro někoho není problém opustit zaběhnuté, a nebo spíš vnucené formy chování a myšlení. Jiný, a těh je většina si nedokáží představit, že by měli opustit paradigma ( obecně přijímané schéma, vzorec myšlení, či model ) daného systému a uvědomit si, že samotný základ systému (SOUTĚŽ – SOUBOJ ) je, mírně řečeno mylný a není nám ( lidem ) vlastní. Přesněji řečeno, neprospívá většině, ale tuto většinu ničí. Máme šanci postoupit v tomto směru kvalitativně výš a místo soupeření začít spolupracovat. K takové změně životního stylu, a teď budu kategorický, je zapotřebí změna myšlení. Ta se však, stejně jako láska nedá ani vyprosit, ani vydupat či vykřičet a už vůbec se nedá koupit. I když:

V posledních letech jako žížal po dešti vyrojilo nespočet taky“esoteriků“ kteří za patřičný obolus slibují, že lidem zprostředkují poznání, což dle mne nelze. K poznání člověk dospívá sám zkrze sebe a nikoliv skrze někoho Přesněji poznání přichází skrze vlastní prožitek. Ti, kteří poznali mají možnost ukázat směr, ale jen ukázat, protože „ prst ukazující na měsíc, není oním měsícem“ a činí tak dobrovolně bez nárokování si nějakých odměn. Jenže tyto nabídky jsou lákavé svou jednoduchostí a hlavně tím, že člověk nenese vlastně žádnou odpovědnost, protože „ vždyť ON mi vlastně vůnec nepomohl, břídil a ještě si nechal zaplatit“.

Není to novinka. Je třeba do toho započítat církve ( odpustky ) a jak sem zjistil pokračuje to i v současnosti. Viz zde: https://tisickrate.cz/kde-sehnat-nej poznámka: týká se duší v očistci, ale i tak jsou za peníze. Pak sekty, které slibují cokoli si dokáže člověk představit jen ne poznání. A většinou taky za upsání majetku. Tyto a jiné konstrukty stejně jako i různé ismy ( kapita, socia ….. ) s politikou v první řadě jsou tu od toho, aby lidé nezačali uvažovat o možnosti, že jen oni sami a nikdo jiný, mají tu moc ovlivnit kvalitu svého života na zemi.A to ve všech ohledech. Jen aby je nenapadlo :

Co když?

Co když je něco jinak? Co když je všechno jinak !!!