Nemoc a nebo ?

Něco k dnešnímu dění. „Celý“ svět tone ve strachu z tzv. „pandemie“ :-).

O tom co to to pro nás může znamenat píši výše.

Ale je zajímavé se podívat co to vlastně virová a zánětlivá onemocnění jsou.

Zapátral sem a z hromady názorů tzv. hlavního proudu mne zaujalo toto.

Pro dnešek sem vybral výtah na téma „virová onemocnění“. Doporučuji článek přečíst celý. „Infekce jako generální úklid“

Philip Incao, M.D.

Když nás postihne nachlazení nebo chřipka, většina z nás si myslí, že stres nebo něco jiného oslabilo naši odolnost a dovolilo tak viru nebo bakterii vstoupit do našeho těla, kde se začne množit a napadne nás zevnitř. Myslíme si, že to je infekce, že nový virus nebo bakterie nám způsobily nemoc a že se budeme cítit lépe, jakmile je náš imunitní systém zlikviduje. A když se necítíme lépe dostatečně brzy, hledáme léky nebo antibiotika, které je zlikvidují efektivněji. Tento scénář dobře popisuje způsob, jakým v dnešní době téměř každý včetně lékařů uvažuje o stavech, které v tomto článku nazývám akutní infekční/zánětlivé nemoci, jako jsou virózy, chřipka nebo faryngitis.

Ale tato běžně uznávaná představa neodpovídá faktům. Je to zavádějící nepochopení typické pro zjednodušující, chabé a na strachu založené myšlení, které je překážkou pokroku v mnoha oblastech dnešního života.

Pokud infekci definujeme jako přítomnost cizích mikroorganismů, například bakterií a virů, uvnitř našeho těla, pak jsme všichni neustále infikováni od okamžiku narození až do smrti. Jsme nositeli miliard mikrobů, včetně zárodků různých nemocí, přesto jen občas onemocníme. Většina z nás jen velmi zřídka onemocní akutní infekční/zánětlivou nemocí, horečkou, nachlazením nebo bolením v krku a myslíme si, že tomu je tak proto, že máme silný imunitní systém, který naše tělo ochrání před infikováním.

To je nebezpečný omyl, který nás udržuje ve falešném přesvědčení, že jsme zdraví, přestože tomu tak není

Infekce sama o sobě nestačí k tomu, abychom onemocněli zjevnou nemocí. Je potřeba ještě něčeho. Většina z nás žije v harmonii s určitým množstvím patogenních zárodků v našem těle, aniž bychom onemocněli. Za to můžeme děkovat imunitnímu systému, který je neustále bdělý a aktivní pod úrovní našeho vědomí a udržuje tuto extrémně rozmanitou a rozsáhlou populaci mikroorganismů pod kontrolou. Proto abychom onemocněli, není nutný vstup nových zárodků do našeho těla. Nemoc způsobí náhlé a excesivní pomnožení určitých zárodků, které v nás žily již nějakou dobu, krátkou nebo dlouhou. V některých případech je vstup nového zárodku do těla následován rychlým množením a v jiných případech tento zárodek zůstane v latentním stavu po dlouhé roky nebo dokonce po celý život a my neonemocníme.

Tato důležitá skutečnost nevzbuzuje příliš mnoho pozornosti a často je dnešní medicínou naprosto ignorována. Většina z miliard mikroorganismů, které obývají naše tělo od kojeneckého věku, s námi mírumilovně koexistují nebo nám dokonce pomáhají udržet naši vnitřní ekologickou rovnováhu, jako např. acidobacilus žijící v našich střevech. To je naše normální flóra. Vědci také identifikovali malou menšinu zárodků, které nazývají patogeny, které se podílejí na lidských nemocech, jako jsou streptokoky, stafylokoky, původci tuberkulózy, záškrtu atd., ale i ty jsou mnohem častěji překvapivě nalézány v mírumilovné koexistenci se svými nositeli, než aby způsobovaly nemoci.

Nazýváme to latentní neboli spící infekce, nebo prostě stav nosičství. Infekce sama o sobě není nemocí, je to normální stav.

Prvním omylem je, že infekce není normální a způsobuje nemoci.
Pravdou je, že infekce je normální stav, protože všichni jsme nositeli různých mikrobů, ale přesto onemocníme jen zřídka.

Druhým omylem je, že symptomy akutní nemoci, jako je například spála, obrna, neštovice nebo chřipka, jsou způsobeny virulentností bakterie nebo viru, které – jak si představujeme – napadají tkáně našeho těla. Myslíme si, že čím je nám hůře, tj. čím jsou intenzivnější symptomy, tím horší mikrob nás napadl.

Během více než 30 let lékařské praxe jsem zjistil, že tento předpoklad sdílený téměř všemi lékaři a jejich pacienty, vede k iracionálnímu strachu a zbytečnému užití léků mnohem více, než jakýkoli jiný strach.

Viry a bakterie mohou v těle proudit ve velkém množství a mohou dokonce vycházet z našeho těla ven v hlenu a stolici, aniž bychom si byli vůbec vědomi toho, že v nás začíná nemoc, možná kromě mírné únavy a bolesti hlavy. Tyto symptomy se mohou objevit na konci inkubační doby během několika dnů prodromů těsně před vypuknutím rozvinutého onemocnění.

Když skončí inkubační doba a objeví se všechny akutní symptomy – horečka, bolesti, slabost, podrážděnost a často úzkost- vypadá to, že jsme byli napadeni, ale ve skutečnosti vnitřní proces způsobující naše symptomy není bitva, ale intenzivní úklid.

Když srovnáme nemoc s úklidem, akce je postupné, téměř nepozorované nahromadění špíny a prachu (spolu s malinkými stvořeními, která si v prachu a špíně vytvoří své domovy) v domě a reakcí je náhlé rozhodnutí hospodyně obrátit dům vzhůru nohama a důkladně ho vyčistit. V domě, stejně jako v lidském těle, způsobí gruntování mnohem větší zmatek a narušení běžného pořádku i když nezbytného, než hromadění špíny a nepořádku.

Náš imunitní systém je hospodyní našeho těla

Funkcí imunitního systému je vytvořit zánět. Zánět, jak název napovídá, je jako požár v těle, který spálí odpad spolu mikroby, které se jím živí a vyčistí tělo. Proto je to náš imunitní systém, který nám způsobí nemoc tím, že vytvoří zánět, aby vyhnal infekci a očistil nás.

Prvním krokem při akutním zánětu je akumulace buněčného odpadu a toxických produktů našeho metabolismu.

Druhým krokem je uvolňování určitých toxinů ze zásob a množení bakterií, které jsou přitahovány k nyní dostupným toxinům, stejně jako jsou mouchy přitahovány k odpadkům. Uvolnění toxinů může být spuštěno expozicí nemocné osobě, vůči jejíž infekční/zánětlivé nemoci jsme bezbranní a otevření.

Tyto dva kroky, postupné hromadění a skladování toxinů po dny až roky, které je následováno jejich rychlým uvolněním ze zásob a množením mikrobů během inkubační doby, tvoří akci, ta vyvolá třetí krok – reakci imunitního systému, který vyčistí dům. Intenzita symptomů naší nemoci je přímým vyjádřením intenzity reakce našeho imunitního systému. Čím je náš imunitní systém – hospodyně silnější, tím více prachu a smetí rozvíří a tím nemocněji se cítíme.

Dobře si pamatuji jednoho chlapce, u kterého byl později odhalen vrozený defekt imunitního systému. Jeho matka s ním často přicházela do ordinace, protože se cítil špatně a slabý. Obvykle u dětí, kterým není dobře, lze najít nějaké známky zánětu v těle, zarudlé hrdlo, ucho, zánět plic nebo dutin, horečku, zvětšené uzliny atd. Ale u tohoto chlapce jsem nikdy nic takového nenašel. Nevykazoval žádné známky zánětu a žádné symptomy kromě pocitu únavy a nevůle. Krevní testy ukázaly problém s imunitním systémem.

Tento případ mě navedl k faktu, že slabý imunitní systém má problém reagovat na postupně se kumulující infekci a buněčný odpad a mikroby v těle. Bez silné reakce imunitního systému nebude akutní nemoc, ale jen neurčitá únava a slabost, což jsou symptomy pomalé intoxikace těla v důsledku nedostatečného úklidu – kumuluje se odpad a objeví se nevyhnutelně „mouchy a mravenci“. Když jsem tohoto chlapce viděl, vypadalo to, jakoby se zaseknul v inkubační době nějaké akutní infekční nemoci, neschopen adekvátně akutně onemocnět, protože jeho imunitní systém byl příliš slabý vyvolat zánětlivou reakci, která by vyčistila jeho tělo.

Děti, které jsou schopny prodělat běžné dětské léčivé krize s horečkou a výtoky sekretů, si trénují svůj buněčný imunitní systém k síle a odolnosti



Nemoc jako úklid

Pokud budeme chápat nemoc jako úklid, pak můžeme tyto obavy výrazně zmírnit. Váš imunitní systém dělá dobrou práci a brzy dokončí tento zdravý, velmi potřebný úklid vašeho těla – to je to, co by lékař měl v této situaci říci.



Nebezpečí akutní nemoci není vysoká horečka až do 40,5°C ani hustý, žlutý hlen z nosu, ale množství zadržených toxinů, které otravují pacienta, protože není schopen je z těla dostatečně rychle vyloučit. Je normální, že nemocný je slabý, letargický a přecitlivělý. Symptomy zadržených toxinů, které intoxikují tělo, zahrnují podrážděnost a neklid, pocit zoufalství nebo úzkost a oslabené vědomí a oční kontakt. Pokud k tomu dojde, volejte lékaře.
Toxicita, která je rozbouřená rychleji, než může být vyčištěna a vyloučena, je primárním nebezpečím a příčinou komplikací u akutních zánětů. My lékaři bychom měli poradit pacientům, jak rozpoznat a léčit toxicitu. Až do 41°C není horečka ukazatelem závažnosti nemoci, ale spíše ukazatelem, jak silně imunitní systém detoxikuje a čistí. Proto je lepší se vyhnout jejímu srážení léky.

Existuje několik velmi efektivních, časem prověřených metod, jak podpořit imunitní systém a podpořit úspěšný výsledek akutní zánětlivé nemoci:

  • absolutní odpočinek a spánek, co nejméně rozptylování, žádná TV, rádio, filmy nebo četba.
  • udržujte pacienta teple oblečeného a přikrytého. Pocení je dobré. Zabraňte prochladnutí.
  • tekutá strava složená ze zeleninové polévky, bylinných čajů, citrusových šťáv. Přidejte rýži, proso nebo ovoce, pokud je hladový. Absolutně žádné maso, ryby, vejce, mléčné produkty, luštěniny, ořechy nebo semínka. Síla trávicího traktu se musí soustředit na nemoc, ne být zatěžována jídlem.
  • eliminace stolicí, močí a potem je zásadní pro léčbu toxicity a prevenci komplikací, proto ji podporujte pitím vlažných tekutin, použijte švestkovou šťávu nebo magnésiové mléko k zajištění řidší stolice jednou až dvakrát denně.
  • pokoj nemocného by měl mít jemné, teplé barvy, jemné látky a přirozené měkké světlo. Včetně rostlin a květin. Pečující osoba by měla být veselá, klidná, pozorná, povzbuzující, milující a respektující hlubokou moudrost uzdravování díky vnitřnímu úklidu, kterému asistuje.
  • Další zdroje uvedené pod originálním článkem :

(1) Dubos, Rene J., Bacterial and Mycotic Infections of Man. Philadelphia: J.B. Lippincott , 1958, P. 21-22

The author is grateful to Charlene Thurston, Christine Maggiore and Bob Dudney, M.D. for their kind help and advice with this article.
Resource List: Related Reading (in chronological order based on publication date)
De Kruif, Paul Microbe Hunters. New York: Harcourt Brace, 1926, 1954.
Dubos, Rene Second Thoughts on Germ Theory. Scientific American 192 (May 1955): 31-35.
Dubos, Rene Bacterial and Mycotic Infections of Man. Philadelphia: J.B. Lippincott, 1958.
Dubos, Rene Mirage of Health. New York: Harper, 1959.
Rosebury, Theodor Microorganisms Indigenous to Man. New York: McGraw-Hill, 1961.
Rosebury, Theodor Life on Man. New York: Viking, 1968.
Selye, Hans, M.D. The Stress of Life. New York: McGraw-Hill, 1976.
Sonea, S. and Panisset, M. A New Bacteriology. Boston: Jones and Bartlett, 1983.
Sagan, Leonard The Health of Nations: True Causes of Sickness and Well-Being. New York: Basic Books, 1987.
Sagan, Leonard All in the Family. MD Magazine (July 1988): 99-107.
Payer, Lynn Medicine and Culture. New York: Henry Holt, 1988.
Geison, Gerald The Private Science of Louis Pasteur. Princeton: Princeton U. Press, 1995.
Incao, Philip, M.D. Supporting Children s Health Alternative Medicine Digest. Issue 19 (September 1997): 54-59.
Murphy, Christine, Ed. The Vaccination Dilemma. New York: Lantern Books, 2002
Bott, Victor, M.D. An Introduction to Anthroposophical Medicine. Rudolf Steiner Press ISBN 1-85584-177-0.
www.aliveandwell.org
www.lilipoh.com (Philip Incao writes a regular medical column, The Doctor Speaks, for Lilipoh Magazine.)

Více zde: https://www.uspesna-lecba.cz/co-se-vas-tyka/porozumeni-infekcim-nejde-o-bitvu-ale-generalni-uklid/