Mám tě rád/a 🙂
Co brání některým lidem, aby řekli tomu koho mají rádi, že ho mají rádi i když to není ten s kým žijí, kterého však rádi nemají, ale mají pocit, že to tak má být, protože:. A teď bych se mohl rozepsat o důvodech tohoto tzv „sebeobětování“ ve jménu něčeho vznešeného. To vznešené má spoustu jmen. Morálka, povinnost, odpovědnost a zodpovědnost za někoho a nebo za něco. Musím být s tímto člověkem, protože bla bla bla.
Všimli ste si, že se v těhto zdůvodněních vůbec nevyskytuje první osoba, čili já. Všechno a všichni jsou důležitější než já. PROČ??
Odpovím si sám, protože se nemám rád a je jednodužší přesunout na sebe odpovědnost za druhé, než být zodpovědný sám za sebe. Naprosto nelogicky si potom však ztěžujeme na svůj úděl, jako že se musíme trápit ať už s někým a nebo něčím, když vlastně sníme o zcela jiném životě.
Tento stav vzniká když nás ovládá mysl a strach. Mysl nám nesmyslně nařizuje co máme a nemáme na základě nějakých paradigmat a dogmat a my se bojíme se jim vzepřít. To co nám nařizuje mysl je na sto % podsunuto někým kdo nás chce ovládat. Naše mysl je neocenitelný pomocník pokud si ji nenecháme zaprasit hnojem tzv. „vyspělé civilizace“.
Přišel sem na zajímavou věc, když mi spolupracovnice řekla, že opilý člověk dělá věci, které dělat nechce. Omyl, právě v tom okamžiku je ten dotyčný svoboden a dělá přesně to co by dělat chtěl. Je nejen smutné, ale přímo děsivé, že na to, aby byl člověk sám sebou se musí opít. V jaké to žijeme společnosti, která svými „ morálními kodexy“ brání lidem v jejich přirozenosti. A to od útlého mládí. Jakmile člověk pochopí vstoupí na cestu, dost náročnou cestu, kdy se vehementně snaží zbavit všech těhto exkrementů které mu za život byly nality do mysliven. Po úspěšném zvládnutí této základní očisty nemá nejmenší problém říci někomu,, že ho má rád, aniž by riskoval cokoli, protože určitě nehodlá žít s tím koho rád nemá. Riskuje však nepochopení z druhé strany. Tam totiž existuje možnost, že protějšek stále setrvává v nefunkčním vztahu. Bojí se.