Postupem času a hlavně v rámci tzv. plandemie mi začalo docházet spoustu věcí ohledně mého bytí i bytí ostatních. V současné době mi vychází toliko, že lidé a to téměř všichni pdlehli iluzi a zaměňují následek za příčinu a naopak.
V následujících řádcích je sděleno co se mi posledních pár týdnů motá v myslivně i mimo ni. Je to proces, stav procesu poznání.
Záměna příčiny a důsledku. Proč?
Změna spůsobu myšlení a nastavení mysli velmi úzce souvisí se zaměňováním příčiny a důsledku.
Společnost je směrována na vnější materiální svět způsobem ve své podstatě destruktivním. Totiž naši tzv. „realitu“ považujeme za příčinu našich jak „dobrých“ tak i, a to hlavně, „špatných“ událostí v našem životě.Obviňujeme naše okolí ze všeho co se nám děje a necháme se jím ovlivňovat. A to tak, že zcela. Reagujeme na vnější události naprosto neadekvátním způsobem. Měli by sme tyto pouze zaregistrovat bez toho, aby sme na ně reagovali. Jenže jim věnujeme tolik pozornosti, že jimi necháme zcela pohltit, neuvědomujíce si, že právě tato naše pozornost je důvodem eskalace těchto událostí.
Vnější realita totiž není příčina našich citů, pocitů a emocí etc. etc. Je to přesně naopak. To naše city pocity emoce myšlenky a dokonce slova jsou původci těchto událostí. Je to tak, že naše „realita“ reaguje na naše nitro a jako zrcadlo nám ukazuje co máme ve svém nitru vyřešit.
Dotýkáme se tímto smyslu života na této planetě. Našeho života. Pro každého je tento význam jiný. Je odvislý od hloubky pochopení smyslu. Pro mne je to v nynějším stádiu, mém stádiu, pochopení smyslu bytí asi toto: Procházíme těmito životy a sbíráme zkušenosti proto, aby sme dospěli k pochopení naší božské podstaty. Začínáme li toto chápat, pozbývají pro nás události vnějšího světa na důležitosti. Nejsou pro nás podstatné, ale přesto je pro nás důležité jaký zaujmeme postoj. Kterým směrem se vydáme a jakou alternativu si vybereme. Toto definuje nás a hloubku našeho pochopení. Poněkud problematické může být z počátku prozření to, že nám naši bližní přestanou rozumět i když vy chápete jejich pohnutky naprosto přesně. Takže buď utečete od lidí do samoty, což nedoporučuju a nebo se jim v jejich blízkosti přispůsobíte. Vy se přispůsobit můžete, kdežto oni vám nikoli. Odejdete li od lidí nemáte šanci na interakci. Zůstanete li snimi můžete jim pomoci v jejich pochopení. Budou vám naslouchat. Někdy.
Shrnuto: my tvoříme realitu a pochopení této podstaty nás vede k pochopení našeho božství. Každý z nás bude jednou bohem. Nelze jinak.?
19.4.2022
Jak vidíme svůj svět a proč?
Ten nadpis může být pro někoho dosti nesrozumitelný.Jak jako „vidíme svůj svět“ svět je přece jen jeden. Namítne materialista, netušíce, že dál od podstaty bytí vlastně ani být nemůže. On, ten materialista je vězněm svého přesvědčení (nastavení mysli), že vnější svět ovlivňuje jeho a každého jiného člověka naprosto zásadním spůsobem a odmítá byť jen náznak, že by to mohlo být jinak. Zřejmě peoto, že nehodlá připustit fakt existence co nás tvoří a čím jsme. Popírá duchovno a to tak, že urputně, neuvědomujíce si, že to ontvořímtu realitu na kterou si neustále stěžuje.
Vím, že se pokouším sdělit nesdělitelné, ale mám neuvěřetelně silné nutkání to prostě vyjevit. A to v naději, že to snad někoho osloví.
Příklad: jak toto zdělit ženě dívce, která byla oplodněna proti své vůli, čili znásilněna Jak má chápat to, že mi sami ovlivňujeme děje ve svém životě a to co se nám děje máme zcela ve své režii? Mám podezření, že v tomto případě a nejen v tomto, jde určitou lekci na cestě k pochopení bytí a naší božské podstaty. Pak je tady ještě jeden aspekt. Jak se zachová v tom případě kdy ji otec (naprosto nedůležitá postava – vykonavatel) toho božího dárečku více méně nutí k potratu? Nemůžu soudit, ale pokud by podlehla, což nehrozí, byl by to akt proti lásce, čili základnímu principu a je pravděpodobné, že by to nezůstalo bez odezvy v jejím karmickém poli.
Takže sdělit to jde, leč otázka zůstává. Jak by to bylo pochopeno? Každý člověk totiž chápe pouze do míry svého prozření, pochopení, osvícení a nebo jak to nazvat a většinou je to jak údajně řekl Ježíš „házení perel sviním“. Mně se to přirovnání nelíbí, ale sedí. I když oni nejsou vini. Jsou prostě takoví jací jsou. To platí pro všechny. A toto je vlastně důvod, proč nemůžeme nikoho odsuzovat, posuzovat a soudit. My totiž nemáme ponětím jaké pohnutky toho kterého člověka vedou, aby činil to co činí. V naprosté většině případů nemá vůbec ponětí co a proč vlastně dělá. Proto je třeba jim odpouštět. Nikoli tolerovat. Tolerování jejich činů je utvrzuje v tom, že jednají správně bez ohledu na cokoli a kohokoli.
Je pozoruhodné jak se svým vlastním psaním vlastně učím. 🙂
Já teď vlastně tvořím sám sebe a svůj osud.
20:4:2022
Měl sem na mysli cos
no byly to jen nesmysly
, na to třeba míti nos.„
Schopnost vyjadřování se v rýmech, zdá se, není dána každému. Má to něco společného s inteligencí a nebo vzděláním. Řekl bych, že je to něco co se nedá naučit a koupit už vůbec ne. Proto mne fascinuje jak jsou takto obdaření lidé často arogantní a holedbají se něčím co vlastně vůbec není jejich zásluha. Nejsou to jen poetové, týká se to spousty nadaných lidí. Jak se může někdo chlubit něčím co mu bylo dánodo vínku a svým spůsobem se o to vlastně vůbec nezasloužil. Ještě grotesknější je to v případě, když se nějaký chlap holedbá svým přirozením jako by si ho on sám vypěstoval. To už ani není k smíchu. To je na chocholouškovnu.
Divné co se mi toulá v lebce. No dopiju a pudu. 🙂
Velké věci, malí lidé 🙂
Zajímavý postřeh na který se pokusím navázat.
Velcí lidé ůdajně mluví o velkých věcech, kdežto malí lidé mluví o druhých lidech. Budemeli pozorovat své okolí zjistíme, že to sedí a dají dle tohoto pohledu kategorizovat lidé ve vašem okolí. I když tomuto nejsem nakloněn, protože je to vlastně posuzování. Čili v podstatě to samé co dělají ti kategorizovaní.
Faktem však zůstává, že tito lidé tímto přístupem dávají světu najevo svou duchovní malost. Nejspíš to není jejich vina, protože každý z nás je takový jaký je a nám to opravdu nepřísluší soudit. Souvisí to totiž s hloubkou jejich poznání sebe sama a podstaty našeho božství. V podstatě se tito „malí“ zabývají nesmysly, které nepřinášejí nic ani jim a ani jejich okolí. Reagují na to co by měli nechat bez povšimnutí, zatímco to co by si zasloužilo jejich pozornost nechávají bez povšimnutí, Opět zdůrazňuji, že to není jejich chyba (nevědí co činí ) a protože si nejsou vědomi toho jak se projevují, je vlastně nejen neetické, ale i hloupé na jejich projevy vůbec reagovat. Jako by nestačilo, že své okolií detailně informují o svém nitru. Opět nevědomě. Je li člověk opravdu vědomý ví, že nejlepší reakcí je žádná reakce. Nakonec není třeba reagovat ani ty velké věci. No není to jednoduché a to vím z vlastní zkušenosti. To nezkrocené EGO vás nutí neadekvátně reagovat na kdejakou hloupost, kdy posléze tupě zíráte, co že ste to vlastně vyprodukovali za nesmyslnou reakci. A opět mi toto mé zaznamenávání toku myšlenek pomáhá v pochopení toho jak a kam se ubírám.
Závěr? Nic z toho co se kolem nás děje si nezasluhuje naším pozornosti. To co si zasluhuje naši pozornost a co je nejdůležitější, je naše niternost, náš vlastní vesmír v našem nitru. Naše okolí je jen důsledek našeho smýšlení a je jen v naší moci si toto okolí vystavět podle svých představ. A i když se to zdá nesmyslné, přesně to celou dobu naší existence děláme. Ale, že ná to jde! ? 🙂